PRVNÍ VÝKŘIK DO TMY

Čaues lidi,

Hodilo by se tento článek začít nějak zajímavě, neotřele, nějak vás nasrat, prostě aby to upoutalo vaší pozornost. No upřímně, teď nemám moc provokativní náladu. Takže asi začnu klasickýma formalitama. Na internetu vystupuju už nějakej ten pátek a sobotu, pod pseudonymem Ati. Jo, tohle cizí slovo jsem použil protože chci působit inteligentně, i když označení "přezdívka" je mi mnohem sympatičtější, ale působí tak nějak nedospěle. Počkat! Já jsem vlastně povahově v určitých směrech dost nedospělej, ale to neni vůbec na škodu. Takže teď je vše vysvětleno!

Poprvé jako Ati jsem se objevil na kanále C4N4L, kde jsem nabíral zkušenosti a zjistil jsem co dělám špatně a co je potřeba zlepšovat. Většinou každej, kdo začíná je špatnej a já jsem nebyl výjimkou. Debílku Ati, vítej v krutém světě YouTube!

Jenže od té doby jsem trochu zestárnul, mou bradu zdobí více vousků a kdybych se nestaral o svůj porost v podpáží, určitě by tam Animal Planet vyslala své reportéry, aby tam natočili nebezpečnou reportáž. Na začátku loňského roku byl založen kanál AtiVlog. Od druhého videa jsem získal pár sledovačů, kteří začli sledovat mé vlogy. Tenkrát videoblog znamenal zlatý důl, všichni je rádi sledovali, ale téměř nikdo je netvořil. Možná proto moje popularita vzrostla nehorázným tempem. Dneska na kanále AtiVlog se věnuju nejenom tématickým vlogům, ale i spoustě jiných videožánrů.

No, ale protože podobná videa nejde vytvářet každý den, rozhodl jsem se založit druhý vedlejší kanál AtiLifetime. Na něm jsem se rozhodl tvořit něco primitivnějšího a tím jsou opět zmiňované videoblogy (na AtiVlog je dělám neprimitivně). Největší rozmach měla serie vlogů které jsem se snažil dělat denně a točil jsem je na svůj mobílek a věřte, že bez přední kamery zamířit si na svůj xicht není nic snadnýho. Možná asi nejsem zkušenej kačer, kterej denně vyfotí 23 fotek s vystrčeným, skoro odhaleným hrudníkem a držkou zkřivenou jako kdybych chtěl napodobit kačera Donalda. V současnosti jsem se rozhodl zvednout úroveň těchto vlogů z mýho osobního života.

A protože tenhle článek je dlouhej jako chlouba afrického občana, kterej si za něj od mala tahá. Pomalu ho ukončím slovama proč jsem začal psát tenhle blog. Odpověď je jednoduchá: "Proč bych sakra nemohl?!"

Uhořte v pekle a sledujte mě i nadále :)